Hnací motor do dalších dní je pro mě už delší dobu pomáhat. A že to bude právě pejskům, o tom se rozhodlo, když jsme si pořídili pejska z českého státního útulku.
Můj život zpočátku nebyl zasvěcen primárně pejskům. Nejvíce ze všeho mě bavila hudba, kterou jsem studovala. Nakonec se jí ale nevěnuji v té podobě, kterou jsem si představovala, což pro mě není naplňující.
Náš první pejsek z českého státního útulku byl traumatizovaný a otevřel mi oči k tomu, abych se méně zajímala o věci materiální a více o to, co je důležité doopravdy – co se skrývá hluboko v nitru lidské duše. Handicapovaný voříšek s námi prožil 9 let a díra v srdci, která po něm zbyla, se pro mě zdála být dlouhé roky nezacelitelná.
Po téměř 4 letech jsme ale na Vánoce pod stromečkem našli dopis od pejska z Bosny a o měsíc později k nám náš věrný parťák přicestoval. Naši rodinu neskutečně obohatil. Veškerý náš společný čas se mu přizpůsobuje, což nás ale nikterak neomezuje. Naopak. Vychutnáváme si každý okamžik s ním.
A já jsem v sobě konečně zlomila stesk po zesnulém pejskovi a dovolila jinému tvorečkovi vstoupit do hloubi svého srdce. Vzniklo mezi námi silné pouto. Když jsem si opět dovolila zhlédnout mnohé otřesné osudy nebohých pejsků, bylo mi nad slunce jasné, že abych mohla klidně usínat a ráno se dokázala podívat sama sobě do očí, musím se přestat schovávat a začít s aktivní pomocí němým tvářím.
Zaujal vás náš příběh?
Podpořte naši práci a pomozte nám zachraňovat další psy v nouzi.